Mnoho lidí v dnešní době trpí na mykotická a plísňová onemocnění. Půjdeme li na takovou situaci z pohledu energie, která toto může způsobit, musíme si posvítit na úskalí, co jsme nedokázali překonat a ta nám te´d blokují správné proudy energie, té zdravé.
Co už určitě víte!
Plísně a mykózy se lépe množí v prostředí vlhkém a podporují je všechny cukry.
Člověk, který se dostane do stavu, že ho napadne mykotická infekce je vlastně ve své bytostné podstatě pěkně zahořklý.Tato bytostná esence s sebou nese různé projevy a na fyzické úrovni je to právě mykóza a plíseň.
Energie, která takovou zahořklost odstraní je barevně srovnatelná s rudou barvou, která se chvílemi zdá být až nahnědlá, vínová a nebo oranžově rudá. Spektrum červené se prolíná a v člověku pak způsobuje sklony k výbuchům - říká se o něm, že zase “soptí”. Je to proto, že bytost se snaží ze sebe dostat pryč vodu, která podporuje plísně. Jenže po takovém výbuchu nastává vyčerpání a člověk se dorazí nějakou sladkostí, ta zase podpoří vnitřní prostředí pro bujení plísně a mykóz. Stavy, kdy se cpe čokoládou a pak se vzteká jsou typické zvláště pro ženy, kterým se říká hysterka.
Hořkost je spojena s určitou melancholií, s pocitem, že udělat definitivní krok je těžké a zápletky z minulosti a minulá rozhodnutí stále hrají svou významnou roli v přítomnosti. Přeladit se na novou situaci je pro takového člověka vždy obtížné, a tak trochu “ plesniví “ jako starý chléb odložený v uzavřeném chlebníku. Všechny změny vnímá se zvýšeným stresem a stupňuje se u něj snadno vnitřní labilita i nepatrnou náhlou změnou. Je jako ořech v pevné skořápce, kterou není snadné otevřít, aby vnitřní jádro mohlo znovu dát život nové rostlině. Je už z toho skoro venku, ale ještě není úplně uvnitř. Lidé s tímto naladěním jsou snadno ovlivnitelní každým, kdo je jen trochu skeptický, kdo varuje. Jsou náchylní k sentimentálním myšlenkám a raději se vrátí ke starým zvyklostem než by šli za svým novým vnitřním rozhodnutím. Jsou to staromilci. Konvenční představy a staré rodinné tradice je uspokojují více než současný duch doby, než jejich současný stav života.
Pouta minulosti jsou jako lano, kterým je přivázána loď. Druhý břeh je na dosah a vidí ho, ale loďka je stále přivázaná. Těmto lidem chybí kapitán, co by přikázal zvednout kotvy. To, co je drží až magicky u břehu je většinou nějaká událost - nestrávený partnerský vztah, nečekaná nepříjemná událost, která s ním otřásla a on ji nedokáže zpracovat, protože je pryč, ale nemůže ji ani pustit. Nedovolí sami sobě svobodu ducha.
Lidé v tomto naladění se cítí jako věční outsideři, proto cítí tlak v každé situaci. Souvislost lze hledat v podobenství jádra ořechu s velkým mozkem - ve velkém mozku jsou činěna rozhodnutí. Lidé s tímto naladěním a následně s onemocněním plísněmi a mykózami, často v životě činí rozhodnutí, která jim zdánlivě mají dopomoci setřást vše, co je svazuje, jenže tím občas zničí to, co původně měli v plánu a jejich život pak ztrácí souvislost a projekty nemají žádný výsledek.
Negativní stav, který způsobí onemocnění bývá umocněn také jakýmsi omylem osobnosti, kdy rozpačitost a zpožděné reakce na vlastní vnitřní impulsy jsou vybrány nesprávně a vedou člověka do ještě hlubších stínů. Člověk je už sice otevřený k těmto impulsům zevnitř, ale v rozhodující chvíli jakoby se odpoutal a vnitřnímu vedení se nepodřídí. Orientuje se pak podle druhých lidí, kterým by se chtěl podobat a mine úkol, který mu dává a předkládá jeho vlastní duše. Často následuje zbrkle ideje, ketré se mu nabízejí a není schopen utišit se a uposlechnout vnitřní hlas.
Co je však příčinou takového naladění? Je to setrvačnost v existenční formě minulosti, jakési zakletí, které člověk však neroznává, protože “ zaklínadloů přeslechl a tak ho nedokáže “ zlomit”.
Člověk se pak jeví tak, že si nedokáže zůstat věrný. Přechodně znejistí v situacích, kdy raději upřednostní ohledy na společenské konvence a nevypořádá se tak vnitřně s nějakou změnou.
Na mykózy a plísně je možné podávat esenci vlašského ořechu, která převede člověka do transformovaného stavu tak, aby neomylně sledoval svůj životní cíl, stal se nezaujatým a otevřeným v každé situaci, poznával zákonitosti ve změnách, umí se definitivně osvobodit ze stínů minilosti, je otevřený vůči vnitřním vnuknutím a imunní vůči vnějším vlivům, je to průkopník a “ pionýr “, který si zůstává věrný ve svých názorech. Jeho osobnost se tabilizuje a míjejí ho destruktivní vlivy. Vydrží! Nachází své vnitřní poslání a věnuje se mu naplno.
Květ, který zvládne průlom, uvolní cestu.
Irena Kamín Chloubová
Esence vlašského ořechu k dostání zde www.elf-centrum.cz nebo na 607 129 169
Podle zprávy na BBC se vědcům podařilo o...