Seděla jsem u stolku s horkým čajem na malostranském dvorku před hospůdkou Kellyxir na Janském vršku a byla " v šoku ". Zrovna jsem mohla vidět představení ŠOKY.
Když ke mně přiběhla Hanka, musela jsem jí obejmout a byla jsem úplně " naměkko". To mívám, když se lidem povedou ukázat věci, co nás všechny spojují v hlubších světech, které se pokoušíme více či méně bravurně v sobě schovat. A pak hle! Divadlo ŠOKY.
Nedíváte se jen na scénu, na herce, na jeviště.
