Rod Aloe patří do čeledi liliovitých, je to travní suchomilná stále
zelená rostlina. Aloe má masité listy s horní ochrannou vrstvou, a
proto vydrží dlouhodobé sucho.
Sabur , který se získává z aloe je vlastně na slunci usušená štáva z
čerstvých listů..Aloovou štávu můžeme získat rozemletím listů nebo se
nechá po naříznutí odkapávat.Sabur je lesklý sklovitý produkt - lesklá
aloe - která má černou nebo hnědavou barvu, podle doby a prudkosti
varu.
Obsahuje účiné látky: aloin, pryskyřici, emodin, karotin, organické
kyseliny, vitamíny, minerály a glykosidy.
Může se pěstovat i u nás, i když pouze v květináči jako pokojová
rostlina a nebo ve skleníku či zimní zahradě, protože zamrzá už při -
2 stupních. Pro její rozmnožování je potřeba velmi úrodná půda a
teplo.
Léčebné využití aloe je opravdu širokospektrální. A její účinky nejsou
pro každého vhodné, jelikož je to droga silná. Listy pustí čerstvou
šťávu a tu lze ihned použít jako projímadlo, také při nechutenství a
podvýživě. Nedoporučuje se lidem s onemocněním jater a žlučníku,
protože aloe působí při užívání vnitřně jen za přítomnosti žluče. Aloe
by se neměla používat při hemoroidech, při gynekologických potížích
všeho druhu a v těhotenství,může totiž způsobit výrony krve.
Zevně pomáhá na spáleniny, jizvy, na hnisavé rány a při zánětech, také
na ekzémy a lupénku.K potírání je vhodné použít jak štávu, tak i
olejovou emulsi.Emulse se vyrobí snadno s použitím ricinového oleje a
lanolinu : aloe - 80 g, ricinový olej - 10g, lanolin - 10g.
Přímé přikládání plátků aloe se používá při popáleninách nebo ke
zhojení hnisajících ran jako "náplast", a to nejlépe na noc.
Aloe je stvořená k léčení, ale musí se s ní opatrně a je vždy lepší
zeptat se na radu bylinkáře nebo lékárníka. každá nemoc by měla být
nejprve diagnostikována a léčba pomocí aloe vždy konzultována s
lékařem, který její účinky zná a může je doporučit.