CHARLIE CHAPLIN - dnes vím, že to je ŽIVOT..
Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, dokázal jsem poznat, že psychická bolest a utrpení je pro mě pouze varováním, abych nežil proti své vlastní pravdě. Dnes vím, že se tomu říká AUTENTICITA.
Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, pochopil jsem, jak moc druhého zahanbuje, když mu vnucuji svá přání, ačkoli vím, že na to není ani vhodná doba, ani na to t...
Causticum - jsem oběť
Jak to udělat, když se vám v životě přihodí věci, které byste raději nikdy neprožili a najednou tady jsou a vy víte, že s vámi už budou napořád? Víte, že myšlenky na takové prožitky vás rozesmutňují,dost sžírají a nebo jen obtěžují. Hloupě berou energii a odvádějí pozornost od těch radostnějších prožitků, jsou pořád za zády, jak našeptavač...to všechno sice víte, jenže zbavit se jich, to třeba nedokážete. Začnete se trochu bortit, jste neklidní, pak postonáváte a nakonec je tady nemoc. A to je čas zkusit zase homeopatii. Případ 38leté okouzlující, leč trochu ztrápené Karly by mohl napovědět, jak si pomoci. Karla žije s manželem, má dítě a je vlastně téměř spokojená, jenže...stala se taková věc. Téměř, neznamená zcela a Karla si našla přítele...nejdříve to byl vztah jen, víceméně, pracovně intelektuální. Pak došlo i na intimitu a je tady pohroma. Co najednou s ostrou výměnu názorů mezi všemi " trojúhelníkáři " - rozchod, vyhození z domu, odstěhování se pryč a nastaly výčitky, nekonečné souboje, hádky, "bezmozečné" patálie. Karla se všeho toho mumraje z nějakého důvodu nechce vzdát a tak jsme začali pátrat, o co jde, když podle jejích slov je skoro všechno " špatně". Rozplétali jsme to skoro měsíc a došlo na to, co bylo zřejmé už od začátku. JSEM OBĚŤ! To je téma, které Karla má v sobě tak hluboko zakořeněné, že vyškubnout takovou " květinku zmaru " nebude asi nejjednodušší...některý plevel se prostě vykořeňuje hodně obtížně....A tady přichází na řadu Causticum. Jeho mentální obraz je totiž hodně podobný a tak není divu, že úspěšně zabere. Karla se hned po druhém podání začala cítit lépe. Napadaly jí věci, které měla nevyřešené z minulosti, z dob,kdy to snad všechno mohlo začít, už dávno - kdy byla mladá svobodná dívka a kdy si uspořádávala život jinak. Sama sebe tehdy viděla jinak a už tehdy se dostávala do situací podobných té současné. a pak se dostavily stavy, kdy se projevila úzkost o budoucnost rodiny, úzkosti o druhé členy v rodině, strachy, že se něco má stát a že se to stane, pak ta přehnaná kontrola toho, kde ostatní jsou, co tam dělají a ten její věčný boj s nespravedlností. Vidí svou podobnost s matkou, se kterou nemá úplně dobrý vztah už léta. Její projevy byly spíše nářky a žalmy, a v tom všem, soucit s ostatními lidmi snad na celé planetě, touha spojit se se všemi a pomáhat jim. Ale přitom, ta věčná nespokojenost! |