„Láska je možná jen tehdy, když dva lidé navážou styk z centra své existence, tedy
když každý z nich prožívá z centra své existence sám sebe. Jen tato „centrální
zkušenost“ je lidská realita, jen v ní je živost, jen v ní je základ lásky. Takto prožitá
láska je neustálou výzvou; není to klidné útočiště, je to pohyb, růst, společná práce; i to,
zda v ní převládá harmonie či spor, radost či smutek, je druhořadé vzhledem k základní
zkušenosti, že dva lidé se prožívají z podstaty své existence, že jsou navzájem jedno tím,
že každý z nich je jedno sám se sebou, a ne tím, že každý z nich před sebou prchá. Je jen
jeden důkaz existence lásky: hloubka vztahu a živost i síla každého z partnerů; to je
plod, podle něhož se láska poznává.“
Erich Fromm Umění milovat
když každý z nich prožívá z centra své existence sám sebe. Jen tato „centrální
zkušenost“ je lidská realita, jen v ní je živost, jen v ní je základ lásky. Takto prožitá
láska je neustálou výzvou; není to klidné útočiště, je to pohyb, růst, společná práce; i to,
zda v ní převládá harmonie či spor, radost či smutek, je druhořadé vzhledem k základní
zkušenosti, že dva lidé se prožívají z podstaty své existence, že jsou navzájem jedno tím,
že každý z nich je jedno sám se sebou, a ne tím, že každý z nich před sebou prchá. Je jen
jeden důkaz existence lásky: hloubka vztahu a živost i síla každého z partnerů; to je
plod, podle něhož se láska poznává.“
Erich Fromm Umění milovat