Vtělené božství

Potkala jsem se s takovu malou holčičkou s úplně černýma očima v Nepálu, v Biratnagaru, byl jí rok možná 1,5 roku. Byla považována za Bohyni.

Oči jsou naše jediné odhalené  nervy ( bez kůže a sliznice) a souvisí s šířkou vědomí. Čím je vědomí rozšířenější, tím je oko černější. Naopak čím je zornička menší, tím je vědomí zúženější. Dětem s černýma očima nemusí tato anomálie vydržet do dospělosti, a proto v Indii a Nepálu jsou tyto děti považovány za různě vysoká božsta pro jasné spojení jejich vědomí s vesmírem - s vyššími kvalitami vesmíru skrze nervovou soustavu. Jsou naladěny na vyšší frekvence. A jejich oči jsou schopny přijímat světlo jinak. Stejně jako tmu. Právě proto se někdy může hovořit o spojení s temnotou. To je ovšem pouze tehdy, kdy ten, kdo takové děti spatří má sám v sobě strach. A posvátnou strachem vypěstovanou úctu k temnotě.

Osobně jsem se setkala ještě jednou s osobou, která má také takto černé oči, tady v ČR. Žije cílenou mystickou praxí mnoho let a její realizace vyšších kvalit je tedy nasnadě.

Jinak jen pro info - v lilkovitých rostlinách (u nás rulík zlomocný) je přítomen atropin - halucinogenní alkaloid, který rozšíření vědomí a tedy i zorniček může způsobit. Používá se běžně v očním lékařství při zákrocích v oku.

Tuhle zprávu  http://prask.nova.cz/clanek/novinky/zahada-cernookych-deti-opet-desi-lidstvo-jedno-bylo-spatreno-v-anglii.html z PRÁSK - NOVY beru spíš jako perličku a protože podsouvá informaci o zlovolných dětech, beru ji také s rezervou.Jak jinak!?

Vrána k vráně sedá, grázl grázla si hledá - jak říkal dokumentarista Jan Špáta. 

Mě se ta holčička v Nepálu moc líbila a její maminka ji opatrovala skutečně jako živou Bohyni - moc krásný a láskyplný vztah. Byla nádherná. Nádherná černooká Bohyně s červenou tečkou na čele v šatečkách zdobených zlatem a korálky. Někde mám i její fotku. 
Vždycky jde o postoj. Buddhismus s sebou nenese touhu po zlu a fascinaci zlem jako jiná náboženství. Nese učení o laskavosti, soucitu a pochopení, že v utrpení jsme JEDNO, a proto máme životem směřovat k šíření radostivých stavů...v sobě...a tím obohacovat svět. 
Z černookých dětí tam tedy mají radost a ne strach. Přála bych takový postoj i Britům.

Irena  Kamín Chloubová