“Consciousness is only possible through change; change is only possible through movement.”
― Aldous Huxley, The Art of Seeing
Jsou dny, kdy se nepodaří skoro nic. Ačkoliv si člověk připadá perfektně vyladěný, jeho energie v prostoru, kde se zrovna pohybuje dostává jeden bodyček za druhým. Vnitřně se můžeme citit báječně. V pohodě. Skvěle. A okolí na to reaguje úplně opačně. Jak je to možné ? Kde hledat chybu? Nikde. Je to taková hra s vesmírem. Vesmírná výměna. Vesmírné špeditérství. Vy podáte, vesmír zpracuje a dodá. Nejdříve to dopraví do sfér, kde je vaše energie potřebná, tam se doplní v místě, kde chyběla, kde byla nerovnováha a zpět se vám vrátí to, co zrovna bylo k vytěsnění. Je to spravedlivé? Je!
To, co se po člověku ve skutečnosti požaduje, je flexibilita a pružnost. Vysílat pohodu vyžaduje také mít sílu přijímat nepohodu. Výsměch vesmíru funguje. Na obou stranách stejně. On se občas vysměje nám a my pak zese jemu. Je to fyzikálně etický kontrakt. Nikdo není ani úplně černý a ani úplně bílý. Ani vesmír. Jsme mu podobní. Tak tedy...občas se nadechněte, vyplázněte jazyk a namiřte do vesmíru svou energii vnitřní nespokojenosti. Všechnu černotu, co ve vás přebývá.
Však on už si s ní poradí.
Nespokojenost se v člověku nesmí zakořenit. A poslat ji na pořádnou očistu do dalekého vesmíru, to není mission impossible. To je život v pravdě.
Copak by to bylo za rovnováhu, žít jen ve světle a nebo jen ve tmě?
Život je věčný koloběh a záleží jen na tom, jak to kolo zrovna běží. Běhat pořád po stejných cestách jako myška v tréninkovém kolečku a nebo stoupat po spirále s celým vesmírem? Ten jednoduchý pohyb rukou a vypláznutý jazyk pohne i s vesmírným vědomím, věříte? Budu se těšit, až ta vyzářená a proměněná nespokojenost ke mně z vesmíru zase doletí jako pokoj, mír, klid a pohoda.Vyzkoušeno a zaručeno! A nejsem sama...
Irena Kamín Chloubová