Pro posilování paměti zkouším s klientem (88) s Alzheimerovou chorobou rovzpomenout se na přísloví...Pýcha předchází...pác - Ne, ale skoro...je to pád! No, jo pád!...Kam vítr tam....PLÁC...Ne, je to plášť!...No, to jsem blbej!...Ne , nejste, jen to hledáte!...Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se...HRNEK utrhne...Ne, hrnek, ale ucho...Zase jsem se netrefil!...Jde to dobře. Hledáme to....Kdo jinému jámu kopá, sám do...
Causticum - jsem oběť
Jak to udělat, když se vám v životě přihodí věci, které byste raději nikdy neprožili a najednou tady jsou a vy víte, že s vámi už budou napořád? Víte, že myšlenky na takové prožitky vás rozesmutňují,dost sžírají a nebo jen obtěžují. Hloupě berou energii a odvádějí pozornost od těch radostnějších prožitků, jsou pořád za zády, jak našeptavač...to všechno sice víte, jenže zbavit se jich, to třeba nedokážete. Začnete se trochu bortit, jste neklidní, pak postonáváte a nakonec je tady nemoc. A to je čas zkusit zase homeopatii. Případ 38leté okouzlující, leč trochu ztrápené Karly by mohl napovědět, jak si pomoci. Karla žije s manželem, má dítě a je vlastně téměř spokojená, jenže...stala se taková věc. Téměř, neznamená zcela a Karla si našla přítele...nejdříve to byl vztah jen, víceméně, pracovně intelektuální. Pak došlo i na intimitu a je tady pohroma. Co najednou s ostrou výměnu názorů mezi všemi " trojúhelníkáři " - rozchod, vyhození z domu, odstěhování se pryč a nastaly výčitky, nekonečné souboje, hádky, "bezmozečné" patálie. Karla se všeho toho mumraje z nějakého důvodu nechce vzdát a tak jsme začali pátrat, o co jde, když podle jejích slov je skoro všechno " špatně". Rozplétali jsme to skoro měsíc a došlo na to, co bylo zřejmé už od začátku. JSEM OBĚŤ! To je téma, které Karla má v sobě tak hluboko zakořeněné, že vyškubnout takovou " květinku zmaru " nebude asi nejjednodušší...některý plevel se prostě vykořeňuje hodně obtížně....A tady přichází na řadu Causticum. Jeho mentální obraz je totiž hodně podobný a tak není divu, že úspěšně zabere. Karla se hned po druhém podání začala cítit lépe. Napadaly jí věci, které měla nevyřešené z minulosti, z dob,kdy to snad všechno mohlo začít, už dávno - kdy byla mladá svobodná dívka a kdy si uspořádávala život jinak. Sama sebe tehdy viděla jinak a už tehdy se dostávala do situací podobných té současné. a pak se dostavily stavy, kdy se projevila úzkost o budoucnost rodiny, úzkosti o druhé členy v rodině, strachy, že se něco má stát a že se to stane, pak ta přehnaná kontrola toho, kde ostatní jsou, co tam dělají a ten její věčný boj s nespravedlností. Vidí svou podobnost s matkou, se kterou nemá úplně dobrý vztah už léta. Její projevy byly spíše nářky a žalmy, a v tom všem, soucit s ostatními lidmi snad na celé planetě, touha spojit se se všemi a pomáhat jim. Ale přitom, ta věčná nespokojenost! |