Santalum album je strom. V Indii je ctěn jako strom života. Života v jeho celistvosti. Nese vitalitu a mír. Roste od Timoru přes východoindické ostrovy a Indii až k Novém Zélandu. Santalové dřevo je velmi vyhledávané a drahé. Mít santalový strom je malé bohatství.Strom roste a roste, až ve věku 30ti let začne jeho dřevo vonět a může se začít používat k výrobě olejů a tyčinek. Vůně je to skvostná. Je jemná, sladká...
Láskyplnost jako stav a cesta
...tak tedy odpověď pro Kateřinu...lidé se raději zamilovávají než aby žili v lásce...a zamilovanost je jen kousek lásky...je v tom rozdíl a tyhle pojmy se sice snad také různým způsobem učí v hodinách občanské výchovy, aby mladí věděli něco o pojmech, jenže prožít si zamilovanost a lásku musí každý člověk sám na sobě...být v lásce, mít lásku, znamená mít v sobě lásku a umět ji dávat dál... Láska se má chápat ve třech stavech - erotická, přátelská a pečující - eros, filia a agapé. Eros - ta fyzická a erotická ve skutečnosti touží po vyšším splynutí a je plná něžnosti i vášně a pokud by ji člověk opravdu posunul do svých vyšších úrovní - do emoční, a do mentální roviny, do psychiky, pak může přinést hodně dobrého, a to nejen pro toho jednoho vytouženého partnera nebo partnerku, ale pro širší okolí. Jen si to představme, že bychom, všechnu tu erotickou milost, nadšenou, radostnou energii, v jedné chvíli soustředěnou,na dosažení tak slastného prožitku jako je orgasmus, dali, třeba do vytvoření zahrady. Aby v okamžiku, kdy by tam kdokoliv vstoupil, byl unešen jemností a nebo dravostí, vůněmi, chutným ovocem. Kde by ho větve stromů hladily, vánek by ho hřál na tvářích a polibky rosy by ho osvěžovaly tak, že by po procházce takovou zahradou měl zážitek podobný orgasmu. To by byla krásná procházka rájem. Jenže to tak není. Lidé se soustřeďují ve vztahu k erotickému partnerovi více na sebe a pak snad ještě na partnera. Na ostatní v tu chvíli není jediná myšlenka. Málokdo myslí v okamžiku sexuálního vzplanutí na budování zahrady. Málokdo si je skutečně vědom toho, co se s ním děje. Jen se energie kdesi v podbřišku ozve, zatoužíme po sexu! Je tam sice skrytá touha po vyšším prožitku, projevující se silnou touhou po jiném než běžném denním bdělém prožitku, ale je tak nízko, že se nám jeví jako touha po tělesném orgasmu. To nám říká tělo. A člověk touží po orgasmu. Je tolik možností, jak ho dosáhnout! Touha po tomto tělem vytvořeném nadšení, po uvolnění energie, po prožitku klidu a míru, žene člověka do vztahů. Je to touha po tom nejnižším tedy tělesném prožitku - po doteku těl. Bez snižování jeho významu. Jen s pochopením toho, že centrum sexuální energie je nejníže položeno ve vztahu k Zemi i k vesmíru. Proto je tato energie důležitá jako prvopočátek všeho, jako sexus. Jedinečný zdroj vlastní životní síly, kterou si buď uchováváme pro jednoho partnera a nebo ji můžeme transformovat do vyšších center a tam přetvářet - transformovat - a posilovat citem, mocí, milostí, komunikováním, zřením. Když máme dost této energie, můžeme přetvářet sebe a nebo svět s pomocí vědomostí a dovedností, pomocí práce na sobě, ve světě a pro svět, pro pozvedání toho v jakém duchu bude žít svět pro příště. Můžeme ji dát do sexuálních partnerských vztahů Pohlavnost vyřešená na nejnižší úrovni nese lidem prožitek milosti s partnerem. Pro lidi, kteří vyřešili pohlavnost pouze tím, že prožívají milost na úrovni tělesné, je střídání sexuálních partnerů tím nejvyšším naplněním láskyplného vztahu. Nesjou dál a v jejich mysli se tohle jeví jako vrchol lásky. Nedosáhli na vyšší úroveň lásky a své vlastní láskyplnosti a tak ji řeší pouze na úrovni pohlaví a rúznorodá sexualita je pro ně nejvyšším projevem lásky,pořád dokola. Zamilovávají se. Dosáhli jen na první stupínek z celistvosti lásky. Proto ty lásky pak končí a začínají jiné. ´Je to jako toužit po velkoměstě a jeho životě, ale zůstat navždy žít na venkově a do města vyrážet za silnějšími prožitky. Do divadel, do chrámů, obdivovat sílu ducha v architektuře, umění a v bohatství podnětů. Ten, kdo se v prožitku láskyplnosti dostal na další úroveň a dozrál ve své inteligenci a v chápání souvislostí, na úroveň stavu lásky přátelské, může dávat dál lásku přátelskou ( bratrskou a sesterskou). Lásku, která je založena na pospolitosti, upřímnosti a porozumění, na vytváření pevnějších vazeb mezi lidmi. Panuje li přátelská láska mezi partnery už většinou nebývá vztah tak rozkolísaný. Lidé v takovém vztahu jsou zralejší jak mentálně, tak emocionálně a mají k sobě úctu vpravdě úcty bratrské a sesterské. Rozumět se tomu dá tak, že v takovém vztahu chápou potřeby, chování a stavy druhého, tak jako by je chápali u své sestry nebo bratra. Je zde určitá tolerance a velká míra radosti z druhého jako z člověka nejen jako z objektu vhodného k sexuálním hrám. Je zde starostlivost a důvěra v jeho schopnosti. V takovém stavu lásky si lidé v partnerství jsou velmi blízcí, ačkoliv se nenarodili v jedné rodině, jsou spolu přesto souzněni tak, jako by odjakživa rodinou byli. Snadněji se jim komunikuje a jsou naladěni na život, který se může nést i v duchu výměny názorů a snahy pochopit, avšak bez zášti. Je tam prostor pro společné aktivity a společné přátele. Je tam snaha ochraňovat a pomáhat. A když už se lidé dostanou do takové úrovně vlastní láskyplnosti, znamená to, že v nich samotných může být ukotveno zároveň obojí, jak láska erotická, tak láska přátelská. Milují svého partnera tedy také jako přítele. Tito lidé dosáhli na stav zodpovědnosti za sebe i za druhého. Dosáhli osvobození nebo spíše svobody a radují se ze své nezávislosti na vlastní sexualitě, kterou ovládají. Přirovnám li to k touze po velkoměstě, pak tedy zatoužím po New Yorku,kde by bylo možné žít a tvořit v pohodě a beze strachu a omezování, jen při udržování naučených vhodných pravidel, ale zůstanu v Praze. Agapé - další úroveň lásky, je láska pečující, všeobjímajcí, odevzdávající se všem ku pomoci. Je to láskyplná moc projevit a dávat lásku komukoliv a čemukoliv, tedy partnerovi, přátelům, kolegům, občanům,společnosti, lidem obecně, práci, zvířatům, světu, celému vesmíru. Pečovat a odevzdávat se ve službě druhým.Tvořit jinou reálnou životní úroveň pro ty, kdo ode mne potřebují pomoci. Lidé, co dosáhli na agapé jako stav, jsou ve vztahu k sexualitě a přátelství ještě svobodnější. Je to stav člověka, který byl už v New Yorku, užil si svobodu tvořit a teď v duchu touží po slunečních pláních Himalájí a skrytých mýtických městech schovaných v jejich tajemném království, po osvícených pláních nejvyšších vrcholů, ale je v Dubaji a pomáhá budovat lepší svět. Stav nejvyšší láskyplnosti je složen ze všech třech úrovní, které se prolínají, jako tělo a duch a a to, co vznikne při jejich prolnutí se. Je to reálná realizace veškeré energie vesmíru uschované v každé buňce našeho těla. Svým bytím vyzařovat do prostoru stav, ve kterém se každý cítí tak dobře, jak dobrý je sám. Stav laskavosti a soucitnosti. Je to nejvyšší duchovní stav. Je konstruktivní i destruktivní zároveň, protože usměrňuje proudy všech energií k harmonii, k vyváženosti, k rovnováze. Je to monáda. Duchovní jednota. Je to stav, kdy člověk pečuje o vše se stejnou dávkou citu i rozumu.S takovým člověkem se nemusí dobře cítit člověk, který je naplněný zlostí, protože jeho zlost se náhle projeví a začne s ním lomcovat. Závistivec bude cítit více závisti. Lenoch bude ještě lenošivější. Hravý člověk bude hravější a veselý veselejší. Jde tu o stav vzájemnosti. Dochází k výměně energie, k nastolení harmonie.
Kdo jej zrealizoval ten ví, že je to stav osvícení. Osvícenec osvítí svou energií všechno okolo, a to se projeví takové jaké to ve skutečnosti je. Jsou vůbec takoví lidé? Zdá se to skoro nemožné. Ano, jsou takoví lidé. Většinou dokáží žít velmi skromně a projevovat se téměř podřadně, protože jejich soustředění je vlastně zaměřeno více k pomoci tomu nižšímu. Ne k prožitkům toho nižšího, nýbrž k pozvednutí toho, co je, a nebo kdo je, v nižším duchovním stavu.Oni sami jsou tak vysoko, že už nelze výš dosáhnout, aby tělo zůstalo tělem. Vyzařují svou láskyplnou energii v plném vědomí. Oni se sklání k tomu všemu, co je skutečný život. K bolesti druhých a lidskému utrpení. Vedou ostatní svým příkladem k procítění světa - tedy k prodchnutí světa duchem citu a rozumu A jsou to lidé mírní a ohleduplní, s velkým vcítěním se do druhého. Jsou to lidé rozumného citu. Cit je sálání vlastní životní energie do všeho, co konáme. Je to rozumné sálání. Do pěstování rostlin, do chovatelství, do promýšlení detailů ve vztazích stejně jako do utváření okolí v místech, kde žijeme, do práce a do tvorby. Do rituálů spojených s obyčejným životem lidí. Lidé, kteří zrealizovali stav vlastní láskyplnosti na nejvyšší možné úrovni, jsou lidé, kteří si ponechali jak zdravý rozum, tak zdravý cit. A jejich mravnost je stejně vysoká jako jejich stav láskyplnosti. Potkat se s takovými lidmi znamená potkat se s mistry života, kteří vyřešili svou pohlavnost tím, že svou sexuální sílou posunuli energii, svou sílu, do vyšších úrovní své vlastní existence. Energii z nejnižších center vytáhli do vyšších energetických center v těle A tuto energii používají k přetváření světa v duchu rovnováhy. Všude tam, kde jsou právě životem povoláni. Tam zazáří. Nápadně a nebo nenápadně. Není to žádná magie, ani žádné tajemné učení. Je to cesta pozorného soustředění se na vše. Cesta k tomuto nejvyššímu postu vlastní láskyplnosti vede přes poznání sebe sama ve všem. Stavy eros, filia a agapé mohou být realizovány na různých úrovních. Jak odděleně, tak dohromady. Pokud je tento stav zrealizován dohromady ve všech aspektech, pak je člověk prodchnut duchem láskyplnosti zcela a může všechny aspekty používat tam, kde je potřeba nastolit rovnováhu. Pro to je třeba mít však zdravý rozum i cit. Cit nejsou emoce hlásající lásku na každém kroku.Cit je pochopení toho, co je v dané situaci, pro daný okamžik, pro daný objekt nejvíce potřeba. Nikdy ne pouze pro mne. Nýbrž pro vzájemnost v jakémkoliv vztahu. A to je podle mystiky realizace božství. Takový člověk má v sobě jediný jednoduchý modus - Netoužím být někde a někdo. Netoužím po ničem ve světě. JSEM.
|