Ten náš kluk vůbec nechce jíst...Nechutenství u dětí.

 Ten náš kluk vůbec nechce nic jíst! No, on má problémy s jídlem!...tak si posteskla jedna babička, když u ní byl na prázdninách vnouček Michal. Přišla se poradit proto, že jí trápilo nechutenství chlapce, ale jak se nakone ukázalo, nebylo to až tak zlé. Byl to názor babičky. Michal je 5letý kluk, co se nechce člověku podívat do očí a raději dělá, že tam jako není. Je to stydlín a také se nerad někde předvádí a už vůbec ho nebaví, když se o něm mluví jako o klukovi, co nerad jí a nebo má nějaký problém. Babičku jsem tedy nechala vypovídat, pověděla mi dost věcí o tom, jak všechno pečlivě vaří a připravuje a jak Míša nic stejně nesní a nebo se v tom jen tak " podloube " a řekne, že to nechce.
Zeptala jsem se Michala, co dělá rád. Začal mi vyprávět, jak je u babičky rád na zahradě a jak ho baví pomáhat dědovi se psem  a s králíky a taky běhat pod hadicí a kropit třeba i babičku a pak  napouštět konev a zalévat babičce kytky a zeleninu, co roste vzadu na záhoncích. " To máš pak asi velký hlad, když je tolik práce,viď?" zeptala jsem se. " Mám. Jenže mám chuť na krupicovou kaši, tu mám nejradši." A bylo to venku. Babička si myslí, že nejraději má bramborovou kaši a řízek, protože ten mu minule chutnal, ale zapomněla se zeptat na co má chuť Míša právě teď. Není kaše jako kaše! " Tak to ti jí bybička asi vaří, tu krupicovou kašičku, když jí máš ze všeho nejraději?"opáčila jsem. A babička hned spustila, že krupicová kaše je leda pro miminka a ne pro takového předškoláka, a že děti se musí naučit jíst všechno, co by pak ve školce a ve škole dělaly, kdyby jim tam nechutnalo. No, lamentací bylo dost a také toho, jak to v těch zaběhlých systémech chodí a jak se ty všechny vzorce musí pěkně dodržovat, protože to je přece o řádnosti a o pořádku. My jsme s Michalem zatím klackem dloubali do země a hledali cestičky , co tam dělal mravkolev.
Až budete mít pocit, že vaše dítě nějak divně jí a že má tedy problém s nechutenstvím, zkuste se ho zeptat, co mu chutná a co by právě v tu chvíli rádo jedlo. Děti totiž potřebují nové chutě nejdříve zažít a trvá jim to podstatně déle než dospělému, protože jejich organismus si na chutě teprve zvyká. U dětí musíte chuť opakovat nejméně 9 - 11x než se zažije a dítě si na ni zvykne. Když vám ratolest řekne, že chce krupicovou kaši a bude jí vyžadovat třeba celý týden, ráno, v poledne a večer, klidně mu jí vařte jako ten hrneček z pohádky. Za čas si bude chtít zase ochutnat něco jiného a vy budete překvapeni, jak ten kluk nebo holka dobře a hezky jí. Možná vám nepřipadá příliš rozumné opakovat pořád stejnou stravu, jenže je to jinak. Nejsme všichni stejní a děti si umějí ještě říct, co jejich organismus v tu danou jedinečnou chvíli potřebuje. V době 5 - 6ti let je zvýšená potřeba vápníku, protože se mění zuby a v mléce a krupicové kaši s kakaem je ho dost na to, aby dítě prospívalo a zuby rostly jako z vody.
Udělat jídelníček podle dětí je radost ověřená praxí. Někdy ,pravda, když je dětí více, tak pak máte i více chodů, ale zase je veselo a život proudí jako divoká řeka, protože nevíte, co dřív udělat, aby byly uspokojeny všechny chutě. Kdo má víc dětí, ať počítá s pestrým jídelníčkem. Vše se časem ustálí a vy pak budete moci říct...Michal? Ten je po tátovi, taky má raději sladké než slané a maso skoro vůbec nemusí. No, a žádný problém s nechutenstvím dítěte nebude. protože jeho táta je přece už velký chlap a taky má raději to sladké.... 
Pokud však dítě skutečně odmítá stravu a nejí a nebo nechce přijímat ani pití je nasnadě začít s léčbou. Pokud by se problém prohluboval a dítě začalo strádat, pak musí nastoupit pečlivé vyšetření třeba v nemocnici a bude asi nutné nechat stanovit přesnou diagnózu.  Může jít o parazitické onemocnění a nebo o nějaký problém v zažívacím nebo vylučovacím systému. To, jak budete řešit takový diagnostikovaný problém je na vás a mnohdy i na rozhodnutí chirurga, pokud jde třeba o zánět slepého střeva. takové problémy jsou ale spojeny i s bolestivými stavy a to je pak rychlá pomoc nejúčinnější.
Jsme příznivci zdravého rozumu a jemného citu, a proto k dětem i k dospělým přistupujeme jako k drahocenným bytostem, protože pro každý je pro někoho na světě ten nejdražší a my si také přejeme, aby byl zdravý a spokojený.
To si na začátku přála i Michalova babička, jen on jí pořád dával košem u jídla. její nespokojenost nakonec ukázala, jak je to doopravdy. Babička se uklidnila a Míša dostal zase " chuť k jídlu".
Jezme to, co nám chutná a dopřejme takovou svobodu i dětem a používejme u toho svou chytrost, pozornost a inteligenci.

Irena Kamín Chloubová
holistický terapeut