Pro chvíle, kdy si potřebujeme oddechnout jinak než běžně a přitom strávit čas s radostí a tvořivě, se nabízí hra s kardinálním křížem.
Připravíme si místo a trochu křišťálových krystalů, pár oblázků lapis lazuri a kameny, které nám mají pomáhat. Vybereme třeba ty, co ladí s naším datem narození a znamením zvěrokruhu a můžeme si hrát.
Hra s křížem napomáhá soustředit se více na přítomnost a uvědomit si, co je podstatné. Co se dá změnit rychle a radikálně. Co na nás může cenit zuby ještě dlouho, protože na změnu bude potřeba více času.
Vytvoříme si kříž. podobný kompasu a nasměrovat jej můžeme podle světových stran.
Dolů začneme umísťovat všechno, co nás trápí. To je místo pro sebelítost, pláč a smutek. Zdánlivě to nezačíná radostně. To nejbolavější má zůstat vespod a my to máme mít dobře schované před světem, abychom nikoho svou bolestí nezatížili a aby ji nikdo nemohl zneužít proti nám. Zároveň si připustíme, co s tím vším můžeme udělat. Jaká je naše moc situaci změnit. Jak nám vlastní laskavost a soucit může napomoci všeho se zbavit. Sebelítosti. Smutku. Pláče, kdy už třeba ani nepláčeme. Jak sami sebe dokážeme utěšit, podpořit a povznést.
Ztotožnit se s takovou situací znovu a prožít ji hluboce, kdy smutek je smutkem, ztráta je ztrátou, bolest je bolestí a nemoc nemocí a na nic jiného si nehrají, znamená pochopit, jak moc jsme v situaci svým nejhlubším citem. Ne emocí, která je reakcí na situaci. Ale citem. Tím, jak se cítíme. Zkusíme opustit myšlenky a prožít to znovu. Detailně, každou situaci a ještě detailněji.Rozvzpomenout si na všechny okolnosti a na své prožitky, ne jen na své chování v danou chvíli, kdy se nám nedařilo. Kdy nám připadalo, že všechno je proti nám.
Vnitřní nesmiřitelnost se situací nás často dovede k utrpení. Neschopnost přijmout sebe pravdivě a uvidět, že příčinou celé situace nejsou jen druzí, ale že jsme i my její součástí, přinese zahořklost a umrtvení. Pročistit takovou situaci může jen chvíle, kdy si uděláme čas sami na sebe a najdeme cestu ke svým bolestem. Na to, co jsme původně chtěli vystavit a vykřičet do světa, do všech světových stran, do celého vesmíru. Nám se TO přece stalo.
Hra s křížem je hra o radosti, i když se nejprve pracuje s tím, co nás bolí a tíží. Kdo ji hraje poctivě a umí se ponořit do proměny, ten se při ní dočká radosti a proměny.
Otázky, které si můžeme dát jsou jasné:
- proč já ?
- proč jsem tím, kým jsem ?
- proč jsem tam, kde jsem ?
- proč se úsilí, které jsem vydal/a nesetkalo s úspěchem ?
- proč se nestalo to, co jsem čekal/a ?
- jaké jsou mé životní potřeby ?
- jaké jsou mé osobní potřeby ?
- jaké je mé životní uspokojení ?
- jaké je mé osobní uspokojení ?
- jak mohu situaci změnit ?
- a znovu - proč já ?
Najít odpověď na takové otázky nebývá nejsnadnější. A hra může trvat poměrně dlouho. Kříž můžeme tvořit mnoho dní. udělat si každý den čas na takovou hru je mnohdy nepředstavitelné. Kdo jednou začne, už s ní nikdy nepřestane. Kdo bude hrát poctivě a nebude " švindlovat " a uskakovat před tím, co mu vyvstane s každým položeným kamenem ke kardinálnímu kříži, ten se dočká podivuhodných odpovědí. A najde sám sebe tam, kde se říká, že je " doma ". Najde skutečný domov pro sebe. Tím domovem jsme si my sami. To místo je v nás. V přítomnosti. Teď.
Uprostřed kříže, odkud na všechny strany můžeme vysílat svou čistou radost.
Hrát o svou radost se sebou, to je to , oč tu běží.
Zachce - li se Pánubohu,pomůže to! "