Než odlétal spisovatel Jakub Horák do království Mustang, došla mi od něj sms - Tlak vytváří z uhlíku diamant.
A tady je jeho osobitý a osobní postřeh z meditace v chůzi.Myslím, že je skutečně třpytivý jako diamant.
Trik je v tom jít úplně sám. Koně i se stany pošlete dopředu. Kamarády nechte vzadu - setkáte se večer. Nevyhledávejte ničí společnost. Potřebujete samotu, ticho a chůzi. Denně jdete sedm, osm hodin. Prvních pět dní vám mysl běží jak šílená. Chtěla by něco říkat, něco si myslet, něco někam psát a posílat. Není ale kam. Potom přijdou erupce nápadů. Jdete dál. Potom se začne objevovat smutek, vyplaví se marné ctižádosti, dávné křivdy, nesplněná přání, strach, úzkost. Zaplavuje vás to, ale vy jdete dál, necháte ty pocity probíhat hlavou i tělem, i když nejsou příjemné a bolí to.
A potom najednou jeden den přijde klid. Myšlení se vypne a vy existujete jenom v okamžiku jednoho kroku a jednoho úderu holí o zem. Jen cítíte slunce, vítr, velký klid uvnitř sebe. Jste v extázi ze chvíle, která je teď. Je to velmi léčivé.
A přitom taková blbost...co?
Jakub Horák - spisovatel
